Slovanská epopej

Chci být informován o novinkách

O Slovanské epopeji

Slovanská epopej – dílo jako hranice

Dvacet velkoformátových pláten s výjevy klíčových momentů v dějinách slovanského národa je dílo vskutku monumentální. Alfons Mucha na něm strávil 18 let práce a Slovanskou epopej považoval za své životní dílo, za vrchol své práce pro národ. Během doby, kdy dokončoval jednotlivá plátna, i v roce 1928, kdy byla Epopej slavnostně předána jako dar městu Praze, byly reakce na dílo ambivalentní. Široká veřejnost je přijala s velikým obdivem, zatímco kritika vnímala dílo více jako věc politickou. Cyklus navíc nezapadal do žádného z tehdejších proudů, jeho idea se zdála být zastaralá. Nepatřila do žádného schématu tehdejší doby.Král Přemysl Otakar II

Myšlenka na cyklus obrazů z dějin Slovanstva přišla Alfonsi Muchovi na přelomu století. Tehdy kulminovala průmyslová revoluce a na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 byl předveden veškerý pokrok západní civilizace. Mucha v té době v Paříži žil a byl již slavným umělcem stylu secese a pro Rakousko připravoval pavilon Bosny a Hercegoviny – slovanského státu v té době Rakouskem okupovaného. Mucha žil již desetiletí v zahraničí a toužil tvořit pro svůj národ. Během následujících deseti let nechal v sobě klíčit myšlenku na cyklus, do nějž vloží celý svůj um i své vlastenecké srdce.

Historie Slovanské epopeje je příběhem splněného snu

Aby mohl v klidu pracovat na svém snu, potřeboval dostatek peněz. Během několika návštěv Spojených států amerických (1904–1910) získal mnoho pozornosti a obdivu, ale nikoliv dostatek prostředků na nerušenou práci, kterou odhadoval na pět let. Nakonec se však setkal s bohatým průmyslníkem a slovanofilem a rusofilem Charlesem R. Cranem, který byl malířovou myšlenkou nadšen a byl ochoten zaplatit veškeré výdaje. V roce 1910 tedy začal Alfons Mucha pracovat na Slovanské epopeji. A to v Čechách, kam se po 25 letech života v zahraničí vrací.Korunovace cara srbského Štěpána Dušana na cara východořímského

Na zámku ve Zbirohu pracuje soustředěně na velkoformátových plátnech (např. 610 x 810 cm, 620 x 405 cm a 480 x 405 cm). Dvacet výjevů zpodobňuje zásadní chvíle v dějinách Slovanů (plenění jejich pravlasti, přijetí křesťanství, osobnost Mistra Jana Husa či Jana Amose Komenského) a také pro Slovany významná místa, například Rujána, Moskva či hora Athos. Muchova Epopej je protkána symboly a podobenstvími, které činí z díla slovy Zdeňka Mahlera „pro zasvěcence tajenku, pro nás, kteří k tomu přicházíme, nepředstavitelnou nabídku významových soustav“. Mucha propojuje svět pozemský s legendárním, klade mosty mezi protiklady a ve všem nakonec vítězí harmonie, naděje a univerzální láska. 

„Hranice nepatří k ničemu z toho, co odděluje, třebaže na druhé straně je zřejmé, že oddělené spolu může sousedit jen díky hranici. Slovanská epopej je právě na tomto švu. Otázka, zda patří k minulému nebo budoucímu, nemá smysl, protože patří k těm dílům jejichž místem je právě rozdíl mezi obojím, tedy ani jedno, ani druhé.“ (Miroslav Petříček: Dějiny jako epopej v Alfons Mucha Slovanská epopej, ed. Lenka Bydžovská, Karel Srp, Praha 2011)

[Od první výstavy hotových pláten v pražském Klementinu (1919) cestovaly obrazy Slovanské epopeje např. do USA (1920–1921), Paříže (1936) i do Japonska (2017). Téměř půl století (1963–2011) byly uloženy a v průběhu let dvakrát vystaveny na zámku v Moravském Krumlově, dočasně též v pražském Veletržním paláci.]