Objednat knihu

Blog

Chci být informován o novinkách

Slavnost Svantovítova na Rujáně

Mys Arkona na německém ostrově Rujána si mnoho Čechů pamatuje jako letní turistický cíl, který se neliší od jiných. Parkoviště, maják, zbytky jakéhosi hradiště, informační cedule, stánek s občerstvením a pro ty starší ještě informace, že tu bývalo nejsevernější místo někdejšího východního Německa, poslední pohled na volné moře a jede se dál. O to více návštěvníka výstavy překvapí, když tohle místo objeví na čestné místě mezi plátny Slovanské epopeje. Mezi místy, kde se podle Alfonse Muchy odehráli klíčové okamžiky dějiny Slovanstva.

Význam hradiště Arkona pro Alfonse Muchu

V Muchově době měl hradiště Arkona až mytický význam, symbolizovala totiž důkaz původní slovanské slávy. Muchu zaujal kult slovanského Boha Svantovíta, pěstovaný na přelomu prvního a druhého tisíciletí právě tady a rozšířený daleko za hranice tohoto baltského ostrova.

Na vrcholu vysokého bílého útesu stálo před tisíci lety opevněné hradiště se Svantovítovou svatyní. Tohle místo bylo baštou slovanského pohanství, které jako poslední odolávalo christianizaci. Čtyřhlavý Bůh, jak si tehdy Slované Svantovíta představovali, v sobě slučoval Boha války i úrody. Proto také byli jeho atributy meč i roh hojnosti. Putovali sem jak ti, kteří potřebovali vědět jaké bude úroda, tak ti, kteří se chystali na válečnou výpravu. Arkona se proto před tisíci lety stala „Delfami“ severu. Slované tu každý rok po žních pořádali velkou slavnost a bohoslužbu svému Bohu. Víno teklo proudem, následoval oběť, rituální hostina, hry i tance. A právě ji zachycuje druhý obraz Slovanské epopeje.Slavnost Svantovítova na Rujáně

Arkona v Slovanské epopeji

Slavný chrám se nachází na levé části pozadí celého výjevu. Nejjasnější postavou mezi poutníky v popředí je matka s dítětem, symbol slovanské citovosti, za nimiž zapadá slunce. V pozadí je vidět i býk, oběť bohu, posléze rozdělená mezi hodující. A zatímco v dolní části obrazu převládá bezstarostná radost, lidé slaví a odpočívají po sklizni, nepřítel nespí a nad poutníky se stahují mračna. Vlevo nahoře je zobrazen germánský Bůh Thoó se smečkou psů, která pomalu zastiňuje oblohu a nastává předzvěst vyplenění Arkony. Na rozdíl od slavících Slovanů jsou Thór a jeho družina plně ozbrojeni.

Hlavní výjev se odehrává uprostřed obrazu. Slovanský bohatýr umírá před postavou Svantovíta. Toho si ale Mucha nepředstavuje tak, jak jeho sochy popsali dávní kronikáři, tedy jako muže se čtyřmi tvářemi či hlavami, ale jako obrovský dub. Modrobílý proud světla představuje bojovníkův meč, který si bere Bůh, aby chránil budoucnost Slovanů. Odlišné představy od originálu měl Mucha i o svatyni. Zatímco reálná svatyně se sochou Svantovíta se podle archeologů nalézala uprostřed dobře opevněného hradiště, Mucha svatyni i slavnost umístil na břeh moře. Díky tomu, že se o Slovanské mytologii v Muchově době vědělo jen málo, měl malíř volnou ruku a jeho fantazie mohla vytvářet na plátně vlastní báje.

Zánik Arkony spolu se Svantovítovým chrámem

Arkona se Svantovítovým chrámem byly zničeny roku 1168 dánským králem Valdemarem I., který dobyl celý ostrov. Tak zanikl poslední organizovaný náboženský kult Slovanů. Svatyně byla vypleněna a Svantovítova dřevěná socha vláčena k potupě Slovanů před jejich zraky po hradišti, pak byla rozbita na kusy a spálena. Pohanští obyvatelé Rujány- Ránové byli poté násilně pokřtěni. Z původního hradiště se dochovalo jen málo, co nezničil čas, zničili vlny, které si každý rok ukusují kus útesu.